| pořadí | sbor | kategorie | pásmo | body |
|---|---|---|---|---|
| 1. | CH-TDŽ! Praha (GP - absolutní vítěz) | dospělý sbor | zlaté pásmo | 29.75 |
| 2. | INTONIC Praha (GP) | vokální skupina | zlaté pásmo | 29.05 |
| 3.-4. | TVOJE MÁMA Praha (GP) | dospělý sbor | zlaté pásmo | 28.13 |
| 3.-4. | VŠELIJAK Praha (GP) | dospělý sbor | zlaté pásmo | 28.13 |
| 5. | THE SOULSTIRS Praha | dětský sbor | zlaté pásmo | 28.00 |
| 6. | PANOPTIKUM Ústí nad Labem (GP) | dospělý sbor | zlaté pásmo | 27.13 |
| 7. | POPTALES Chemnitz | vokální skupina | stříbrné pásmo | 24.75 |
| 8. | INTERNATIONAL CHOIR OF PRAGUE Praha | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 24.13 |
| 9. | 10MEN Praha | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 23.38 |
| 10. | CANZONETTA Teplice | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 23.25 |
| 11. | SOTTO VOCE Praha | vokální skupina | stříbrné pásmo | 23.13 |
| 12.-13. | FÚRIE Praha | vokální skupina | stříbrné pásmo | 22.63 |
| 12.-13. | VOSK Praha | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 22.63 |
| 14. | SINGING FRIENDS Litoměřice | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 22.13 |
| 15. | THE BOATERS Praha | vokální skupina | stříbrné pásmo | 21.88 |
| 16. | ASIHLASY Praha | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 21.75 |
| 17. | ŽATECKÝ PŘÍLEŽITOSTNÍ SBOR Žatec | dospělý sbor | stříbrné pásmo | 21.50 |
Vítězem Grand Prix a držitelem hlavní ceny - Jirkovského Rytíře 2017 je sbor CH-TDŽ!.
11. ročník Mezinárodního soutěžního festivalu sborové populární hudby „Jirkovský Písňovar“, 6.– 8. 10. 2017, Červený Hrádek, Jirkov
Již 11 úspěšných ročníků má za sebou jeden z nejkrásnějších evropských sborových festivalů „Jirkovský Písňovar“. Festival však ani po 11 letech nestárne, udržuje si svou neopakovatelnou atmosféru nefalšovaného sborového přátelství, stále vtipně alespoň v maličkostech obohacuje svůj bohatý, originální program, ve svých workshopech a interpretačních analýzách soutěžních výkonů přináší sbormistrům teoretické i praktické rady a poučení a nabízí sborům i dostatek prostoru k umělecké prezentaci a společenskému vyžití. Podíváme-li se pozorněji na věkové složení účastníků 11. Jirkovského Písňovaru, zdá se dokonce, že festival mládne. Přitom však nic neztrácí na své interpretační a dramaturgické kvalitě, kterou se může směle měřit s podobnými evropskými sborovými setkáními. Místo dalších slov mi dovolte citovat úvodní text pořadatelů festivalu – Luboše Hány a jeho sboru Ventilky ZUŠ Jirkov z programového bulletinu festivalu:
Milí mladí přátelé Jirkovského Písňovaru,
tak jsme se zase po roce sešli a pravda, také jsme trochu sešli ... Pohledem těch již deseti let, které nás od prvního ročníku dělí, asi nejen trochu! Letos tedy začínáme vařit druhé desetiletí písňovarského hudebně společenského setkání a možná, poněkud subjektivně, začínám pozorovat, že k nám přijíždějí čím dál tím víc tak nějak mladší sbory. Ono totiž výhodou sborového zpěvu je mimo jiné i to, že pokud důsledně omlazujete sbor náborem nových mladých zpěváků, věkový průměr sborového tělesa pak nemusí nutně stoupat úměrně s nezastavitelným tokem času. A pokud jste navíc ve sboru jedna parta (a to vy jste!, cítíte se vlastně stále mladí. Odborně tomuto efektu říkáme „juvenilní vliv sborového zpěvu“.
Podobnou strategii úspěšně používáme i při organizaci našeho Písňovaru., kdy nám, Ventilkám již řadu let pomáhají naši sboroví kamarádi, studenti z chomutovského gymnázia (sbor Comodo) a ústecké PF UJEP (sbor NONA), a nemalou radost nám činí i to, když si sem na Červený Hrádek můžeme přivést naše nejmenší sborové kolegy – dětský sbor Světlušky ze ZUŠ Jirkov a společně si s nimi zazpívat. Jsou to vesměs naše děti a my do nich vkládáme naději, že až nám jednou dojde síla, zorganizují nějakou podobnou trachtaci zase oni a třeba nás na ni také pozvou, abychom si jakožto sbor dědský zazpívali na oplátku my s nimi a cítili se po jejich boku zase mladě.
Ať už Vám je, kolik chce, věříme, že Písňovar pro vás zůstane alespoň svým duchem stále mladý a vy se budete cítit mile a mladě.
(Na tomto místě se sluší dodat, že PhDr. Luboš Hána, PhD. získal v letošní skladatelské soutěži Opava cantat 2018 skladbou „Směs písní Josefa Kainara“ 1. místo v kategorii skladeb pro mužské sbory a jeho aranžmá dalších skladeb – „Lékořice“ a „Pátá“ byly doporučeny k publikaci.)
Jistě jste nepřehlédli vtipný, mladistvý charakter textu, v němž se nese a v jehož atmosféře žije po tři dny celý festival. K jeho neodmyslitelným atributům patří kromě nejvýznamnějších soutěžních bloků páteční večerní Zahajovací koncert (spolu s pořádajícími sbory ZUŠ Jirkov „Ventilky“ a dětským sborem „Světlušky“ na něm vystoupil tentokrát také čtyřnásobný vítěz Jirkovského Písňovaru „Oktet Praha“ s uměleckou vedoucí Sylvou Saskovou), oblíbený sobotní odpolední program na zámeckém nádvoří s Pavlem Houfkem a skupinou „To vymyslíme“ a „Sborympiádou“ řízenou Jakubem Kacarem. Vyvrcholením sobotního soutěžního dne bylo jako obvykle slavnostní vyhlášení výsledků a vítěze Grand Prix s následným Společenským večerem. Nedělní program festivalu byl pak vyhrazen workshopu (tentokrát s jazzovým sextetem SKETY Praha) a odpoledním festivalovým koncertům před Galerií Jirkov („Písňovar v podzámčí“), v Atriu SKKS Chomutov („Písňovar v Chomutově“) a v Kapličce Na Jindřišské („Písňovar v Krušných horách“).
Soutěžní část 11. Jirkovského Písňovaru jsem měl možnost podobně jako v loňském roce sledovat pouze z videozáznamu. Jsem si vědom toho, že videozáznam nemůže plně nahradit živý poslech. Řadu hodnotících kritérií může postavení mikrofonů, rozestavení sboru, akustické zvláštnosti sálu někdy i výrazně zkreslit (jde především o vyrovnanost zvuku, správnou dynamickou hierarchii sborového projevu a instrumentálního doprovodu, sólového pěveckého projevu a sborového doprovodu). Z pátečního „Podtácku“ (informačních aktualit festivalu) se mohly sbory dozvědět doporučenou strukturu třicetibodového hodnocení sborových výkonů, kterou se mohli členové poroty Michal Hájek, Sylva Sasková, Petr Wajsar a Nancy Gibson (Německo) řídit. Respektuji samozřejmě demokraticky kolektivní rozhodnutí poroty, které můžete najít na výsledkové listině festivalu, mj. na příslušné stránce webu www.jirikolar.cz. Jsem však zcela jiná věková kategorie než mladá, jistě dostatečně odborně fundovaná porota, proto si dovolím ve svých postřezích někdy možná trochu odlišný hodnotící názor.
Sborová populární hudba je zcela specifická kategorie i v rámci fenoménu „sborová hudba“. Má v podstatě velmi málo společného se současnou „populární hudbou“ produkovanou světovým hudebním průmyslem. Té stačí k velkolepé úspěšnosti často střídání dvou harmonických funkcí, pohybujících se stereotypně v určité (nepříliš složité a většinou v nepříliš originální) rytmické figuraci, nad ní ještě jednodušší melodie, pokud možno v malém rozsahu a s využitím třeba jen 3–5 různých tónů, s textem, kterému často nikdo nerozumí, a ani ho v podstatě nevnímá. Nepřekvapí ani velkými proměnami tempa a setrvává většinou v sudém taktu. Sborová populární hudba však potřebuje melodii, možnost bohaté harmonie a jejích proměn, potřebuje ucelenou hudební formu, potřebuje text (třeba i cizojazyčný), který by vyprávěl příběhy, které nás dokážou oslovit, které nás dokážou v tomto složitém světě spojit („hudba je jazyk, který spojuje národy“). Nesmí stačit pouze k tomu, abychom se se vtyčenýma rukama houpali z jedné nohy na druhou. Neměla by vést jen k primitivnímu prožívání rytmu, k němuž pomalu ve vnímání populární hudby spějeme. Sborová populární hudba má v současné době dvě základní formy – klasickou vokální podobu sborového zpěvu a cappella, případně s jednoduchým instrumentálním doprovodem, nebo podobu filmové hudby provozované většinou ve spolupráci sboru s doprovodem orchestru. Do oblasti populární sborové hudby neřadíme ani lidové písně, i když v nás např. lidové písně některých balkánských a jiných národů vzbuzují svými nepravidelnými metrickými znaky dojem cizokrajné populární hudby. Co říct závěrem k této úvaze? Zvláště děti potřebují vědět, o čem zpívají. Potřebují znát onen příběh, který svým posluchačům vyprávějí. Musí jim být přirozený styl populární hudby. A já dost pochybuji, že se nám tento úkol podaří splnit. Není to ode mne žádná nová poznámka, ale soutěžní kategorie v oblasti interpretace sborové populární hudby by měly být určeny pouze sborům mládeže a dospělých. A i pro dospělé zpěváky je třeba vybírat písně, které vyprávějí příběhy, které navozují jednoznačné, našim citům blízké, přirozené nálady, kterým dokážeme věřit, které nás dokážou v síle sborového projevu obohatit. O tom je sborový zpěv, o tom je sborová populární hudba. Proto bych se i s roztomilým jedenáctičlenným sborem devíti– až jedenáctiletých dětí ze 7 zemí „Soulstirs“ Anglické mezinárodní školy (Brendan Coleman) setkal raději na sborové soutěži jiného charakteru.
Čím menší je počet sborového uskupení, tím větší nároky klade na hlasové, pěvecko-technické i celkové hudební předpoklady jeho členů. V „ansámblovém zpěvu“ by měl v podstatě každý člen zpívat (alespoň v některé části skladby) svůj part. Vokální ansámbly mívají tedy nejčastěji 4–8 členů. I ve vokálních ansámblech je však třeba hledat pro vyrovnanost zvuku společnou základní barvu, danou v prvé řadě vhodným výběrem jeho členů, nebo alespoň navozením podobného způsobu vokalizace, témbru. Velice obtížně se tento úkol plní ve vokálních uskupeních, v nichž jsou jednotlivé hlasy obsazeny dvěma zpěváky. Ale i v početnějších pěveckých sborech je třeba o kvalitu společného zvuku jednotlivých hlasových skupin a celého sboru pečovat. Dělává se to obvykle tak, že sbormistr vybere témbrově ideálního zástupce hlasové skupiny a pak k němu přidává postupně další zpěváky s úkolem přiblížit se co nejvíce jeho barvě. – Vyrovnanost sborového zvuku závisí pak na správném vnímání významu tónů v dynamické hierarchii harmonických souzvuků. Ve vokálních ansámblech spolu musí jeho zpěváci hudebně žít, ve větších pěveckých sborech, v nichž každá hlasová skupina slyší samozřejmě nejvíce sebe, řídí smluvenými gesty potřebnou vyrovnanost sborového zvuku sbormistr. Správná pěvecká technika je pak základním předpokladem čisté intonace. Pokud jde o kvalitu a vyrovnanost sborového zvuku mají ještě někteří účastníci 11. Jirkovského Písňovaru určité rezervy.
Většina vokálních uskupení, až na několik výjimek, zvládla i velmi složitá aranžmá soutěžních skladeb po intonační stránce velice dobře, což svědčí i o jejich dobré pěvecké technice. Intonační kazy se objevily spíše v některých sólových pěveckých výkonech. Hůře bych hodnotil rytmickou stránku interpretace, které chyběla často větší elegance, skrytá v nedostatku rytmické pružnosti, neúměrně velkém, nebo naopak příliš malém rozdílu mezi přízvučnými a nepřízvučnými hodnotami, ať již šlo o kvalitní způsob výslovnosti cizojazyčných textů, nebo tradiční swingový styl.
Největší nedostatek interpretační kvality soutěžních výkonů spatřuji v nedokonalém využití dynamiky. Nevím, zda mohu kritizovat většinou příliš silný instrumentální doprovod (daný možná postavením mikrofonu), ale převážná řada skladeb byla provedena v příliš silné dynamice (módní názor: co je silně, to je hezké) a téměř bez jakýchkoliv dynamických výkyvů. Že jde zpívat přirozeně, bez forze, že jde tak nejlépe „vyprávět příběhy“, dokázala jednoznačně mužská vokální skupina „CH-tdž!“.
Při dynamicky exponovaném zpěvu lze samozřejmě jen obtížně udržet potřebnou vyrovnanost zvuku, jednotlivé hlasy z celkového zvuku nesprávně „vyčnívají“ a i rytmus se stává těžkopádným. Často se stávalo i to, že sborový doprovod na vokál překrýval méně výrazný sólový hlas. Některé chyby ve správné deklamaci souvisejí s kritikou již výše zmíněných rytmických nedostatků. Pokud jde o správné frázování, pochválil bych zvláště soubory Fúrie, Tvoje máma, CH-tdž! a International Choir of Prague.
(pestrost, kontrastnost, vhodnost vzhledem k složení a technické úrovni sboru, kvalita aranžmá)
Jak jsem již řekl, současnou populární hudbu charakterizuje podobné tempo (jakési Allegro moderato) a sudé metrum. Přesto se samozřejmě najde i ve sborové populární hudbě řada skladeb, které dokážou potřebný dramaturgický kontrast vytvořit. Většina souborů sázela v tomto směru na zařazení skladby se sólovým výkonem a jeho sborovým doprovodem. Není to však dobrý nápad, když chybí sólista potřebné kvality. Malý kontrast byl však využitý v oblasti dynamiky (převaha skladeb v přehnaně silné dynamice). Co pak velmi často interpretaci skladeb chybělo, byla práce s přirozeným dynamickým tvarem frází a jejich správnou délkou s využitím řetězového nadechování, vyjádření formy skladby, jejího výrazového vrcholu a přesvědčivého závěru. Bez těchto stavebných prvků se stává skladba i přes oblíbenou silnou dynamiku nudnou. Z hlediska dramaturgie přinesla soutěž velmi zajímavá, kvalitní a velice náročná aranžmá a pro mne nová aranžérská jména – Hanu Faitovou a Adama Koubka. Na vynikající aranžmá Brendana Colemana jsme si již zvykli.
Předpokladem dobrého kontaktu sboru se sbormistrem je zpěv zpaměti. To se až na jediný případ podařilo všem účastníkům soutěže splnit. Interpretace populární písně je na mezinárodních sborových soutěžích, podobně jako interpretace úpravy lidové písně vyžadována téměř vždy zpaměti. A je to jistě správné. – U vokálních ansámblů a malých vokálních uskupení jde tedy (podobně jako u instrumentálních komorních ansámblů) o vzájemný oční kontakt s „lídrem“ (uměleckým vedoucím a zároveň zpěvákem) souboru a vnímání jeho drobných, více méně podvědomých, ale výrazově přesvědčivých tělesných pohybů (nejčastěji hlavy), s nimiž všichni členové souboru spoluzní. Rušivě působí, jestliže tento „lídr“, obrácen čelem nebo bokem k publiku, výraznějším gestem diriguje. – Pokud to není součástí choreografie, vyjádření děje příběhu, zpěváci oční kontakt s publikem nenavazují. Ale tato „choreografie“, doprovázení sborového zpěvu pohybem, je v současné době velkým tématem tradičního statického postavení sboru při interpretaci, tématem, které se často objevuje na mezinárodních sborových workshopech. A nejde jen o přirozené tělesné prožívání interpretované hudby, jejího příběhu. Jde o promyšlený, výrazově adekvátní tělesný doprovod.
Nechtěl bych, aby tato „quasi-recenze“ polemizovala s výrokem odborné poroty. Ve svém bodování jsem byl většinou o něco přísnější, nalezl bych možná i dva nebo tři bronzové sbory. Ale i soutěž má přinášet radost, a proto se zařazením sborových uskupení do příslušných pásem souhlasím. Naopak bych zaslouženě ve zlatém pásmu viděl ještě Fúrie a s pochvalou za muzikální vedení sboru paní Šárce Coleman asi i International Choir of Prague. Ve svém hodnocení bych vyzdvihl především výkony těchto souborů:
Vítězem Grand Prix Jirkovského Písňovaru 2017 se stalo zcela jednoznačně vokální uskupení Ch-tdž!, Praha.
Co o sobě napsal tento po všech stránkách vynikající desetičlenný mladý mužský soubor, jehož hudba byla opravdovým pohlazením, pro programní bulletin Jirkovského Písňovaru 2017:
Bič je ruční pracovní nástroj tradičně určený k úderům za účelem vykonávání kontroly nad zvířaty nebo lidmi skrze způsobení bolesti nebo vyvolání strachu z bolesti. Biče se vyráběly prakticky po celém světě a podle způsobu užití vznikaly biče různé délky. Tím docházelo ke vzniku specializovaných bičů, které se pak vyvíjely nezávisle na ostatních druzích biče. První biče vznikaly již v neolitu a sloužily primárně k lovu a chovu zvířat. Ve starověku se bič začal využívat také jako nástroj určený k trestání a mučení lidí. V dnešní době však zvuk biče přináší zvířatům i lidem především potěšení. Nejlépe by se tento zvuk dal popsat citoslovcem Ch-tdž!
Příští již 12. ročník Jirkovského Písňovaru se uskuteční v Jirkově ve dnech 5.–7. 10. 2018. Pořadatelé se již dnes těší na vaši účast.
Jiří Kolář
