Při dnešním pohledu do kalendáře (11. září) vytanou snad každému na mysli události, které se staly před 19 lety. Tehdy se začalo říkat, že svět po 11. září již nikdy nebude takový, jaký byl před tím. Něco pravdy na tom je. Na zahraničním (nejen) sborovém zájezdu vás kontroly na letištích vysvléknou téměř do naha, kapesní nožík na houby vám je zabaven, stejně jako třeba větší tuba s opalovacím krémem, protože obojí v sobě skrývá potenciální nebezpečí. S tím jsme se ale nakonec žít naučili a při společném zpěvu na koncertě pak na všechny tyto patálie snadno zapomenete.
Na Jirkovském Písňovaru nikdy nikdo nikomu kapesní nůž ani tubu s opalovacím krémem při příchodu nekontroloval a pod přísnou kontrolou poroty zde byly pouze výkony pěveckých sborů.
Nechci tvrdit, že sborový zpěv již nikdy nebude takový, jaký byl dříve, ale je zřejmé, že nyní v „době Covidové“ jiný opravdu je! Pro nás sboristy nejspíš nebudou vhodným řešením „dobré“ rady některých odborníků, kteří přišli na to, že „roušky by sice být nemusely, ale stačilo by jen mlčet!!!“ Druhým extrémem jsou zajímavé názory prof. Žaloudíka, který na dnešní situaci nenahlíží nikterak dramaticky a při svých zkušenostech onkologa již asi v životě viděl horší věci… Jiná svědectví však vypovídají o tom, že zas taková banalita ten Covid asi nebude.
Nepřísluší mi ale hodnotit věci, kterým rozumím stejně, jako naše sousedka, stará Blažková. Na mých bedrech leží zodpovědnost při organizaci sborového festivalu a jeho zdárný průběh, no a když jsem si včera prohlížel fotografie z minulých ročníků Písňovaru, došlo mi, že to, co dělalo jeho jedinečnou atmosféru v letech minulých, bychom prostě letos dělat nemohli. Podívejte se třeba na fotky z koncertu Grand Prix a dojde vám, že letos by to takhle prostě nešlo, a že tu očekávanou sborovou radost bychom na Písňovaru společně bohužel neprožili.
Svět se postupně mění a sborový zpěv se tomu pochopitelně přizpůsobuje. To, co však zažíváme nyní, není postupná změna, nýbrž zlom, který sborový zpěv naprosto udusal do země. Jediné, v co lze věřit a doufat, je to, že se nejedná o konečný stav, který bude přetrvávat, ale že se postupně (třeba s objevením účinné vakcíny) zase vše vrátí zpět k běžnému sborovému životu.
Když jsem před začátkem léta sledoval, jak se situace začíná celkem pozitivně vyvíjet, doufal jsem, že i kdyby ta avizovaná druhá vlna nákazy měla přijít, my se stačíme s Písňovarem časově vklínit před její příchod. To se očividně nestalo a doba v níž se nacházíme, je pro konání Písňovaru naprosto nevhodná.
Věřme tedy, že první říjnový víkend roku 2021 nabídne příhodnější podmínky nejen Jirkovskému Písňovaru a sborovému zpěvu obecně, ale nám všem.
Na shledanou v lepších časech se těší
Luboš Hána, Ventilky a všichni Písňovarští…
P.S.: Jak bylo slíbeno, účastnický poplatek vám brzy vrátíme, stejně jako zaslané noty.
